zápisky z "putování" mladým manželstvím...

Co znamená název tohoto blogu?

11. 12. 2008 12:10
Rubrika: Víra

Název blogu se inspiruje myšlenkami amerického františkána Richarda Rohra, zaměřeného mj. na mužskou spiritualitu. Zatím jsem jeho knihy příliš nečetl a znám je jen povrchně, ale hodně mě oslovila věta, že "po deseti letech manželství se člověk naučí žít v paradoxech". Po roce a půl věřím, že tomu tak skutečně bude...

Na této stránce zachytila myšlenky z jedné Rohrovy přednášky Eva Kalinová. Pár odstavců si dovolím ocitovat:

Žití v paradoxu je jeden ze zásadních kroků k moudrosti. Co je to paradox? Podle Rohra něco, co na první pohled vypadá jako úplný nesmysl a časem to dostává smysl. Podle mě fakt, že se věci dějí ZÁROVEŇ. Jsme zvyklí myslet a uchopovat svět duálním způsobem, tedy buď, a nebo. Věci jsou dobré a když je něco trochu špatné, hned jsou špatné. Jen se podívejte kolem sebe: lidé, situace, emoce, rozhodnutí, práce, vztahy, sex, knihy, umění, programy v televizi, naše zdraví. Dobré, nebo špatné. Málokdy jinak.

„Pokud nepřijmeš paradox, nepřijmeš sám sebe“

Potřebujeme věcem rozumět a to pro nás znamená zařadit je do nějaké kategorie, kterou naše logická mysl uznává a umí s ní pracovat. (...) Rohr říká, že žití v paradoxu je přijetí faktu, že většina našeho života se odehrává v prostoru mezi buď a nebo, nikoli v jeho extrémech. Jak člověk emočně a intelektuálně dozrává, prostor mezi buď a nebo ze zvětšuje. Člověk je více schopný a ochotný zůstávat v tomto meziprostoru, vnímat svou zápasící mysl a přesto tam zůstat a dívat se, co se bude dít. A to je cesta moudrosti, cesta otevřenosti, kde se můžou dít zázraky.

„Víra je ochota a svoboda žít bez jistot“

Bytí v tomto meziprostoru nám usnadňuje přijetí faktu, že nevíme. My totiž nevíme většinou, jen se snažíme dělat, jako že víme. Sami před sebou i před okolním světem. Protože jsme se bůhvíkde naučili, že nevědět je hloupé a nebezpečné. A přitom nevědět je tak moudré, tak kreativní a tak otevřené. Představte si, kolik starostí byste si ušetřili, kdybyste vždy, když nevíte opravdu a upřímně řekli: „Já nevím“. Namísto toho, že se snažíme vědět a pak se snažíme o tom sebe i ostatní přesvědčit a pak realitu přizpůsobit tomu, jaká víme, že má být. A někdy je to fakt dřina, že?

A přitom vědět je tak limitující. Někdy žasnu nad tím jak velkou váhu a jakou setrvačnost moje mysl dokáže mít, když se rozhodne, že ví. Jak dlouho trvá to změnit a jak se mi vnitřně vůbec nechce se této „jistoty“ vzdát. (...) A uvědomím si, že mi nezbývá než věřit.

Tyhle věty mě fascinovaly natolik,že o nich teď hodně přemýšlím a nazval jsem podle nich tenhle blog. Protože přiznávám, že nevím, že jsem olný paradoxů, stejně jako můj život, moje manželství, moje víra...

Sdílet

Komentáře

VítekZ "Víra je ochota a svoboda žít bez jistot" - tohle je tak osvobozující, že když jsem si to přečet, tak se všechny mé jistoty ve mě zatřásly tak silně, že jsem na chvíli dostal pořádný strach se jich pustit... Ale stojí to za to 2:)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.