zápisky z "putování" mladým manželstvím...

Postupné nebo skokové tělesné sbližování?

29. 1. 2009 20:40
Rubrika: Víra

V křesťanské literatuře, na blozích a diskusích se setkávám s různými názory na tělesné sbližování partnerů před manželstvím. Vycházím z toho, že "sex patří výlučně do manželství", na čemž se většina z nás shodne. Určitý rozdíl ale vidím ve dvou skupinách pohledů na "křivku sbližování" v průběhu partnerského vztahu. První skupina pohledů preferuje postupné sbližování, druhá skokové.

Celá problematika mi trochu připomíná diskusi o ekonomických reformách po listopadu 1989. Část politiků a ekonomů prosazovala tzv. šokovou terapii, založenou na v podstatě jednorázových hlubokých změnách. Oproti tomu stáli zastánci gradualistického postupu, který by krok za krokem zaváděl jednotlivá opatření. Podobné mi připadají i dvě skupiny přístupů ke "křivce sbližování" v partnerském vztahu. Jde samozřejmě o zjednodušení, realita lidského života je jiná, přesto si myslím, že určitá dělící linie tady existuje.

Postupné sbližování - teorie trojúhelníku

U postupného sbližování se partneři snaží o co nejrovnější, nejpřímější křivku. Jejím počátečním bodem je začátek chození a konečným bodem úplné splynutí v manželství. Strmost křivky, neboli rychlost sbližování, je pak dána délkou trvání partnerského vztahu.

Problém je samozřejmě v tom, že na začátku chození nevíme, za jak dlouho se budeme chtít vzít, ale pokud svůj vztah myslíme vážně (a to považuji za nezbytnou podmínku jakéhokoli sbližování), pak je podle mě normální mluvit o tom, za jak dlouho bychom se chtěli vzít a podle toho si také stanovovat postupné hranice našeho sbližování tak, aby ta poslední hranice padla po uzavření svátosti manželství. Ponechávám zde stranou diskusi o tom, co by mělo konkrétně být tou poslední hranicí, tedy co ještě nepovažujeme za "sex" a co už ano.

Upřednostňování postupného sbližování vychází z teorie "trojúhleníku" v partnerském vztahu (znám to z nějaké knížky, ale přesně nevím jaké... :-)). V něm je jedním ramenem sbližování tělesné a druhým sbližování duševní (popřípadě duchovní). Sbližování v obou rovinách by mělo postupovat stejnou rychlostí a dojít ke svému naplnění v manželství, které vytvoří třetí stranu trojúhelníku. Jde samozřejmě o ideální model, který v praxi vypadá jinak, ale dá se z něj podle mého názoru vycházet a snažit se ho uskutečňovat, pokud se na tom partneři dohodnou.

Skokové sbližování - vyhnout se rizikům

Druhým přístupem je skokové sbližování. To (velmi zjednodušenš řečeno) preferuje co nejmenší tělesné sbližování v průběhu celého vztahu. Důvodů k tomu je podle jeho "zastánců" několik. Jednak je to obava, že tělesné sbližování může "lehce sklouznout k něčemu víc" a je tedy nebezpečné. Je lepší nepokoušet jeden druhého - zvláště dívka chlapce: "nedělat mu to těžší", zbytečně ho neprovokovat, protože on pak svou "plodivou sílu" neudrží na uzdě. Pak jde o obavu, že případný rozchod by byl po větším tělesném sblížení bolestivější a zanechal by trvalé následky (zvláště u dívek či žen). Z toho také podle tohoto přístupu vyplývá, že větší sbližování bere partnerům svobodu ve vztahu a poutá je k sobě víc, než by bylo správné. Rozhodnutí k rozchodu pak bývá těžší a zvláště dívka může kvůli závazkům a poutům vyplývajícím z tělesného sblížení zůstávat ve vztahu, ve kterém být nechce.

Větší tělesné sbližování je tedy podle tohoto přístupu určeno až do manželství, kdy už mají partneři jistotu, že se nerozejdou a výše zmíněné obavy odpadají. Problém vidím v tom, že ale manželství začíná a uskutečňuje se pohlavním stykem, takže se spoustu "stupňů tělesného sbližování" přeskočí a nevím, jestli je možné je "doplňovat zpětně". Připadá mi škoda se o různé fáze sbližování připravit.

Jedno nebo druhé? Nebo obojí?

Tím jsem trochu naznačil svůj názor. Osobně mi je sympatičtější cesta postupného sbližování. Připadá mi, že více respektuje lidskou přirozenost, působí méně vnitřních tlaků (na nebezpečí až násilného potlačování vlastní sexuality upozorňují i křesťanští psychlogové, např. Jiří Černý).

Ale nevidím to vůbec černobíle, jako že jeden přístup je dobrý a druhý špatný. Oba podle mě mají své přednosti. Proto vidím jako nejlepší jejich kombinaci. Skokový přístup, tedy velmi omezené tělesné sbližování, je vhodné do začátku partnerského vztahu, kdy ještě úplně nevíme, jestli s tím druhým chceme být celý život. U každého páru je tahle doba různě dlouhá, myslím, že u lidí do cca 20 let by to nemělo být méně než přibližně půl roku. Naopak si myslím, že by tato fáze neměla být delší než cca dva roky (což bývá označováno za maximální dobu trvání zamilovanosti a čas odhození "růžových brýlí"), protože pokud po tak dlouhé době vlastně nevíme, jestli si chceme partnera vzít a přibližně za jak dlouho, pak v takovém vztahu moc nevidím smysl.

Pro vztah, ve kterém se partneři vědomě připravují na manželství a mají představu, za jak dlouho by se asi chtěli vzít, považuji za lepší postupné sbližování, které bude odpovídat rozvinutí vztahu partnerů v duševní a duchovní rovině. Myslím si, že není dobré vzájemně vůbec nepoznat svou sexualitu a po svatbě "zničehonic skočit do ráje". Z toho mohou pramenit mnohá nedorozuměna a zklamání, že "to není takové, jaké jsme si to vysnili".

Na závěr si ještě dovolím poznámku, že ideálním zlomem oněch dvou fází vztahu jsou podle mě zásnuby, nejlépe spojené s požehnáním kněze a rodičů. Pokud jsou navíc veřejné (s účastí rodiny a blízkých přátel), tak tím partneři deklarují, že chtějí směřovat k manželství a vzniká určitý závazek, který je podle mě "opravňuj" k postupnému tělesnému sbližování, které vyvrcholí v manželství.

S mojí manželkou jsme si při zásnubách říkali větu "mám Tě rád a chci se s Tebou připravovat na manželství" a stvrdili to vyměněním prstýnků. Byl to důležitý krok pro nás i naše okolí, který můžeme všem párům doporučit.

Zobrazeno 1348×

Komentáře

VítekZ

V tomhle se mi strašně líbí Píseň písní. Z celého textu je vidět, že se oba snoubenci už velmi dobře znají, ale zároveň ještě nepřekročili hranici, před kterou je možné se oslovovat "sestro má, nevěsto" ... "kéž bys byl jako můj bratr". :) a s těmi zásnubami taky souhlasím. A na těch veřejných se mi líbí, že ti přátelé mohou taky na tu deklaraci reagovat a snažit se těm dvěma pomáhat, aby vztah byl takový, jaký ti dva chtějí :)

VítekZ

...teď koukám, že ono je to shrnuté v Písni písní 8,1-4. :)

DiváBára

Hej.. fajné...=) Díky!=)

misenka

Myslím, že tenhle článek je velmi povedený. Líbí se mi i srozumitelný jazyk, takže Pájo, jen tak dál ;)

paja-schrotter

To víš, hodiny diskuzí s tvým drahým mě hodně naučily :-)

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.